Výsledky české státní lesnické politiky jsou ve srovnání s výsledky nejbližšího souputníka - zemědělců - viditelně horší. Ústup z formálních pozic ve struktuře ministerstva, 100x vyšší dotace do zemědělské půdy ve srovnání s lesní půdou (r. 2015, dle Zelených zpráv ministerstva zemědělství: 12.500 Kč/ha zemědělské půdy versus 117 Kč/ha lesní půdy), neúplné kompenzace za narůstající hospodářská omezení a za škody na lesích, v mezinárodním srovnání zoufalý stav v přidávání hodnoty surovému dříví, defenzivní pozice lesnictví v médích, pokles zájmu o studium lesnictví …

To vše má jistě více důvodů. Na mnoho z nich  je státní lesnická politika krátká. Ale je tu minimálně jeden, se kterým pohnout může. A tím je směrování a výstupy státem placeného lesnického výzkumu a informatiky. Řeč je o Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) a Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL). Hlavním smyslem těchto státem vlastněných institucí,  krom toho že poskytují obživu několika stovkám lesníků, by přece měla být tvorba informační základny pro lesnickou politiku. A tady je zakopaný pes. Vždyť jaké podklady pro rozhodování mohou poskytnout instituce, jejichž směřování téměř neviditelně reaguje na skutečnost, že lesnictví už čtvrtstoletí není centrálně řízeným, státem vlastněným kolosem, ale že ho tvoří statisíce lesních podniků, od titěrných po obří, jejichž vlastníci musí každý den poměřovat stav svých účtů fakturami, které jim chodí do schránek.

Dovolím si jednu ilustrační otázku. Zná ministerstvo zemědělství, vrcholný orgán státní správy lesů, jaká je na trhu cena statku, jež spravuje? A jak se mění v čase? Znají tuto cenu a její vývoj jeho vrchní zpravodajci,  VÚLHM nebo ÚHÚL? V politickém systému, ve kterém se nacházíme, je cena lesa na trhu vrcholem pyramidy výnosů a nákladů. Co jiného je státní lesnická politika, než soubor pravidel pro stavbu a údržbu této pyramidy? Jak zdaňovat vlastníky lesa, nastavovat jim hospodářská omezení a kompenzace za ně, když neznáme základní parametr?

Podívejte se na organizačního pavouka Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI), zemědělské obdoby VÚLHM a ÚHÚL. Úsek věda a výzkum se člení na odbor rozvoje venkova, o. agrárního trhu, o. ekonomiky agrárního sektoru. Tudy vede cesta. Nic podobného ve struktuře ÚHÚL a VÚLHM nenalezneme. Jaký podíl jejich zaměstnanců se vůbec ekonomikou lesnictví systematicky zabývá? 1%?, 2%?

Tato, podle mého kardinální chyba státní lesnické politiky, se lesnictví krutě vymstívá.

Radek Zádrapa, 19.1.2017